Home > Diary - Denik > Long Commutes - Dlouhé dojíždění

Long Commutes - Dlouhé dojíždění

I read that 3.5 million Americans travel to work 90 minutes. This number has doubled since 1990. Nine out of ten commuters travel by car and 88% of those travel alone. The reason why people are wiling to travel so long and far is high salary and prestigious house in the suburbs.

In the old country, I have commuted to work by train, bus, motorcycle and car. The worst of all was the train which took 2 hours and I had to get up at 3:30AM. The bus took an hour but I had to walk or run another hour. The motorcycle took me 50 minutes from door to door but I couldn't use it in winter. We had the car in Czecho for only about a year and at that time there was no traffic. It took me 35-40 minutes to get to work but I couldn't afford to do it every day.

When we moved to USA we commuted in Houston from the house to Medical Center in about 45 minutes which included to drop the kids in the nursery, kindergarden and Jindra at her hospital. In Amarillo we each had a car. It took me to work about 15 minutes because the interstate highway was close. I was frequently called back to the hospital after hours and then I drove very fast. Almost every winter there were few days when the roads were closed because of ice or snow. Then the volunteers with four-wheel drives came to pick us up and took us to the hospital. The laboratory technicians and nurses remained in the hospital and slept in the cafeteria on the floor or on the tables.

Četl jsem, že nyní 3.5 milionů Američanů jezdí do práce 90 minut. V roce 1990 bylo toto číslo poloviční. Devět z deseti, kteří dojíždějí, jezdí autem, a z nich 88% jezdí v autě sami. Důvod, proč lidé tak daleko a dlouho dojíždějí je vyšší plat a prestižní dům na předměstí.

Když jsem pracoval v Česku, tak jsem dojížděl vlakem, autobusem, na motocyklu a autem. Nejhorší byl vlak, protože to trvalo dvě hodiny a musel jsem vstávat v půl čtvrté ráno. Autobusem to byla hodina, ale cesta na autobus trvala další hodinu. Na motocyklu jsem to ujel za 50 minut, ale nemohl jsem jezdit v zimě. Když jsme měli asi rok auto, tak mi to trvalo do práce 35-40 minut, protože nebyl skoro žádný provoz. Zase jsem si to ale nemohl dovolit každý den.

V Americe mi to trvalo v Houstonu z domova do nemocnice asi 45 minut, ale při tom jsem stihl dát děti do jeslí a do školky a zavézt Jindru na její pracoviště. V Amarillu jsme měli každý svoje auto a do špitálu mi to trvalo 15 minut, protože byla blízko dálnice. Byl jsem často volán zpátky v noci, a to jsem jezdil hodně rychle. Skoro každou zimu se stalo, že byly silnice zavřené kvůli náledí nebo sněhu. To pro nás přijeli dobrovolníci s teréními auty a odvezli nás do práce. Při sněhové bouři laboranti a sestry nešli domů, zůstali v práci a spali v jídelně na zemi nebo na stolech.

 




Copyright © Milan Kalus. All rights reserved.