|
| Pilgrimage to Chimayo - Pouť do Chimayo | | Date Created: Apr 06, 2007, 09:04 PM |
|
As a penitence, I wanted to walk on Good Friday to Santuario de Chimayo. Every year pilgrims from Santa Fe and other towns and villages walk to an old church in Chimayo and scoop the miracle dirt from the small hole. The dirt has healing powers and forgives sins.
I left the car parked in the club in town and started my walk at ten. After short while I realized I couldn't walk 20 miles to Chimayo. The highway traffic was busy the side of multilane highway was reserved for pilgrims. There weren't many. I saw some ahead of me but couldn't catch up with them because they made longer strides. I hoped that I could hitch a ride with the organizers but the patrol car hadn't showed up. I was passed by couple of guys, one of whom had a slight limp. Another guy passed me jogging. Although it's downhill, with the wind in the back, I had to rest after 7 miles. I ate my lunch and decided to turn back. I didn't have a ride home and the further I went the more difficult it would have been to return. |
|
It was a wise decision because there was a strong head wind, it was cold and it was uphill. The traffic was deafening although I had ear plugs listening to the iPod music. I had resigned to thinking that my trip was a failure but along the highway I discovered panels with Indian pictures which I didn't know about or missed them driving by in the car. I took photos and forgot about my ailing legs.
My hike took me five and half hours. I haven't made my penitence, I haven't healed my ailing back and I'm tired. However, I brought some nice pictures.
|
|
Na Velký Pátek jsem chtěl za pokání dojít do Santuario de Chimayo. Každý rok sem chodí poutníci ze Santa Fe a z okolních městeček a vesnic. V Chimayo je starý kostel s jamkou, která obsahuje zázračnou hlínu. Hlína uzdravuje a promíjí hříchy.
Zaparkoval jsem auto v Santa Fe u klubu a vyrazil z města v deset ráno. Už za chvíli jsem si uvědomil, že 32km do Chimayo nemohu dojít. Na dálnici byla postranice rezervovaná pro poutníky, ale nepotkal jsem jich mnoho. Několik jich bylo přede mnou, ale nemohl jsem je dohonit, protože dělali delší kroky. Myslel jsem si, že pojede kolem auto organizátorů, a že se s nimi do Chimaya svezu. Bohužel jsem žádné nepotkal. Předešla mě dvojice poutníků, z nichž jeden trochu kulhal. Potom mě minul jeden, který klusal. Ačkoliv to bylo z kopce a měl jsem vítr v zádech, po 12km jsem se zastavil, najedl a otočil. Neměl jsem zajištěnou zpáteční jízdu a kdybych šel dál, bylo by stále obtížnější se vracet pěšky.
|
|
Bylo to rozumné rozhodnutí, protože jsem teď musel jít proti chladnému větru a do kopce. Provoz na dálnici byl ohlušující, i když jsem měl v uších sluchátka a poslouchal hudbu z iPodu. Už jsem si myslel, že moje výprava byla neúspěšná, když jsem uviděl podél dálnice panely s indiánskými obrázky, o kterých jsem nevěděl a nebo je v autě v rychlosti minul. Dělal jsem fotky a zapomněl na bolavé nohy.
Můj výlet mi trval pět a půl hodiny. Neudělal jsem pokání, neuzdravil svoje bolavá záda a jsem unaven. Ale přinesl jsem pěkné obrázky. |
|
|
|
|
|
