|
| Abbot Herman Josef Tyl - Opat Heřman Josef Tyl | | Date Created: Apr 02, 2007, 10:09 PM |
 We have been listening to the program about Herman Josef Tyl (1914-1993), abbot of Tepla monastery near Marienbad in northwestern part of Czech Republic. He was a priest and member of the Norbertine order. During the 2nd World War he was imprisoned by Germans in Auschwitz and Buchenwald. He survived as a diener in pathology department and helped save lives of several imprisoned friends, among them communists who later became prominent politicians. When the communists got to power in 1948 he was in the fifties imprisoned by the same communist friends whom he helped in Buchenwald. For example, Dr. Alexej Cepicka, son-in-law of president Gottwald, minister of justice and defense was one of those.
From abbot's Tyl memoirs it's obvious that he was a great manager and organizer. He was loved by the brother monks and by the people of the surrounding parishes. He hadn't returned to Tepla until 1989 when he could again, after many years, celebrate his first mass in the free country.
My main impression from listening to his life story was the cruelty and condescension he suffered from the young secret police members before and during his arrest. Many of them are still alive and live in comfortable retirement. None of them have been punished.
|
 Na programu pražského radia Vltava je v Osudech už druhý týden četba z knihy pamětí opata kláštera v Teplé, Heřmana Josefa Tyla (1914-1993). Byl knězem a členem řádu Premonstrátů. Během války byl vězněn v koncentračních táborech Osvětimi a Buchenvaldu. Pracoval tam jako zřízenec na pathologii a pomohl mnoha vězňům, včetně komunistů, z nichž se po válce stal prominentní politici. Když se komunisté dostali k moci v roce 1948 odvděčili se mu v padesátých letech tím, že ho znovu uvěznili. Na příklad Dr. Alexej Čepička, zeť presidenta Gottwalda, ministr spravedlnosti a obrany, byl také v Buchenwaldu.
Z vyprávění je jasné, že opat Tyl byl výborný organizátor a manažer. Byl oblíben v klášteře svými bratry a mimo klašter věřícími v okolních farnostech. Začátkem padesátých let byl znovu uvězněn a teprve v roce 1989 se vrátil na Teplou a ujal se vedení kláštera.
Moje hlavní dojmy z četby Tylovy autobiografie se týkají chování mladých estébáků. Tyl musel snášet jejich krutosti a opovržení, když ho sledovali a potom když byl zatčen. Mnoho z těchto tehdy mladých agentů tajné policie je ještě na živu a užívají si pohodlného odpočinku. Nikdo nebyl potrestán.
|
|
|
|
|
|
