|
| Retirement Nomads - Penzijní nomádi | | Date Created: Apr 01, 2007, 09:24 PM |
 American retirees who are moving several times during retirement are called 'retirement nomads'. They might move several times seeking the ideal place. The older couples are usually well off because moving is expensive and exhausting. For example, they first decide to live their remaining days on the shores of the Northeast but after a while get tired of the crowds and rain and buy the house in the sunny and slow pace Arizona. When they get 'valley fever' (coccidioidomycosis, fungus from the soil causing in small percentage of people flue like illness and pneumonia) they move out of fear to mild climate in Vancouver, Canada. Disenchanted with the Canadian health care system which doesn't cover Americans they head back to warm Florida, close to their children and grandchildren. They soon learn, it doesn't matter how close they live. They see them rarely as if they lived thousands miles away. The kids have their own responsibilities and activities and don't have time to spend with their grandparents.
I read these stories with satisfaction. I'm not a retirement nomad, I'm not looking for the perfect place. I have decided a long time ago that in retirement I'm going to sit in one place. My home where I've lived for a long time, suits me best. I've learned that life in retirement requires certain order like during the work years. There must be certain system to follow, jobs to do and goals to accomplish. I don't seek "greener pastures" because I know they don't exist. Happiness comes from inner satisfaction and feeling of accomplishment. Moving from place to place makes people unhappy. When Jindra tells me that perhaps we should move to a safer place I say:" Only with my feet first!".
|
 Americkým pensistům, kteří se často stěhují, se říká "penzijní nomádi". Ve stáří jsou ochotni se stěhovat třeba několikrát, jen aby našli to "ideální místo". Jsou většinou dobře zabezpečeni a mohou si dovolit drahé a vyčerpávající stěhování. Na příklad, manželský pár se rozhodne, že budou žít někde u moře na severovýchodním pobřeží. Koupí si tam dům, ale zanedlouho zjistí, že jsou všude davy, pomalá doprava a často prší. Odstěhují se proto za sluncem do pouští Arizony. Tam je vedro a dostanou "údolní horečku", což je infekce sporami z houby coccidioidomyces, která může u malého procenta lidí způsobit zápal plic. Vystrašeni nemocí a znechuceni horkem, prodají dům v Arizoně a přestěhují se do Vancouveru v Kanadě, kde jsou čtyři roční období a snesitelná zima. Tam ale zjistí, že jim tam neplatí americké zdravotní zabezpečení a přestěhují se blízko dětí a vnoučat na Floridu, doufajíce, že se s nimi často uvidí. Ale ani děti, ani vnoučata nemají na babičku a dědečka čas, protože mají svůj život a svoje povinnosti.
Pročítám si takové osudy se zadostiučiněním. Nepatřím mezi penzijní nomády a nehledám to "pravé místo", protože vím, že neexistuje. Už dávno jsem se rozhodl, že v penzi budu žít na jednom místě. Domov je tam, kde se žije dlouho. I na penzi musí mít člověk určitou pravidelnost a pořádek stejně jako když pracoval. Každý penzista má povinnosti a ůkoly, které se musí splnit. Pocit štěstí vyplývá z vnitřní spokojenosti a pocitu, že dělám něco užitečného. Kdybych se musel stěhovat, byl bych nešťastný. Když mi Jindra občas řekne, že bychom se snad měli odstěhovat někam, kde to je bezpečnější, odpovídám:" Jen s nohama napřed!" |
|
|
|
|
|
