Zdenek Macal, Czech Symphony Conductor - Zdeněk Mácal, dirigent České Filharmonie

Home > Diary - Denik > Zdenek Macal, Czech Symphony Conductor - Zdeněk Mácal, dirigent České Filharmonie

Zdenek Macal, Czech Symphony Conductor - Zdeněk Mácal, dirigent České Filharmonie

Date Created: Feb 09, 2007, 09:49 PM

For five days we have listened to one of the best conductors in the world, Zdenek Macal. He is a Czech, born in Brno in 1936 and speaks with unmistakable Moravian accent. When you hear his strong and enthusiastic voice and his recall of names and places, you think of someone much younger than 71.

Maestro Macal talked about his life in the Czech Radio Vltava program "The Fates". The recording was made in his apartment in Prague where he now lives. Judging from how he likes to talk and tell stories withou questions and interruptions, I would guess that he made the five episodes in one session.

He is a remarkable person and musician. He started playing violin taught by his father, played piano and studied drums as a youngster, conducted small orchestra with his father playing violin and graduated in conducting from Janacek Academy of Music in 1960. The turning point of his career was winning the prestigious contest in Besancon, France in 1965. He mentioned this event several times how much it helped him in international recognition. As many Czechs with him, he fled Czechoslovakia with his family after Russian invasion in 1968. He became sought after guest conductor by many first rate world symphony orchestras and chief conductor of orchestras in Cologne, Sydney, Milwaukee and New Jersey. Now he is the principal conductor of Czech Philharmonic Orchestra in Prague. He has been American citizen since 1992 and loves driving cars.

Before I heard him on the radio I just knew his name. Several years ago I saw him conducting Dvorak's New world symphony on TV in New York, probably on the 4th of July. I like him as a person and admire his talents. He certainly comes across as a person with a lot of common sense. He told us some stories, for instance, how the Japanese love Dvorak and how some fans traveled from Japan and USA just for one concert in Prague which he conducted.

When I hear of great musicians I always think of my father who loved music, had absolute pitch, was great pianist and could play several instruments with ease. He loved conducting. However, his talent was waisted because his parents wouldn't let him study music. He died at 82 and although at the end of his life lost almost all of his faculties, he still could play piano.

Tento týden jsme poslouchali v Osudech na Vltavě světového českého dirigenta Zdeňka Mácala. Narodil se v Brně v roce 1936 a mluví překrásným brněnským přízvukem. Když slyšíte v jeho silném hlase nadšení a elán, musíte si myslet, že je mladší než 71.

Vyprávění Maestra Mácala se natáčelo v jeho bytě v Praze, kde teď bydlí v Pařížské ulici. Podle toho jak mluvil bez přerušení a otázek, řekl bych, že všech pět episod bylo natočeno v jednom sezení.

Zdeněk Mácal je mimořádná osobnost a úžasný muzikant. Začal hrát pod tatínkovým vedením na housle ve čtyřech letech. Jako student hrál na bubny, klavír a dirigoval amaterský malý orchestr, v němž hrál první housle jeho tatínek. V roce 1960 absolvoval Janáčkovu Akademii Musických Umění v Brně a začal dirigovat. Rozhodujícím okamžikem jeho dirigentské kariéry bylo první místo v soutěži mladých dirigentů ve francouzském Besanconu v roce 1965. Několikrát zdůraznil, že toto vítězství mu otevřelo cestu do světa. Stejně jako mnoho jiných Čechů, odešel po ruské invazi v roce 1968 do zahraničí. Stal se ihned vyhledávaným hostujícím dirigentem u mnoha světových orchestrů a mnohaletým šéf dirigentem orchestrů v Kolině nad Rýnem, Sydney, Milwaukee a New Jersey. Nyní je hlavním dirigentem České Filharmonie v Praze. V roce 1992 se stal americkým občanem. Miluje řídit auta.

Před tímto vysíláním jsem znal Zdeňka Mácala jen podle jména a pamatuji se, že jsem ho jednou viděl v televizi, jak v New Yorku diriguje Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Asi to bylo na Den samostatnosti, 4. července. Po Osudech se mi Mácal líbí i jako člověk a samozřejmě že obdivuji jeho nadání a co všechno dokázal. Rozhodně není žádná nafoukaná primadona, a zdá se mít hodně prostého selského rozumu. Vyprávěl několik historek, jednu o tom, jak v Japonsku milují Dvořáka a jak fandové z Japonska a nebo Spojených Států přijedou do Česka třeba jen na jeden Mácalův koncert.

Když slyším vyprávění o muzikantech, vždycky si vzpomenu na svého otce, který měl absolutní sluch a mimořádné hudební nadání. Byl výborným pianistou, ovládal řadu hudebních nástrojů a rád dirigoval. Jeho nadání přišlo nazmar, neboť mu rodiče nedovolili studovat hudbu. Zemřel v 82 letech a až do konce, i když už ztratil schopnost komunikovat, stále ještě hrál na piano.